To
poslední odpoledne Předtím jsem stavěl model Empire State Building
v měřítku 1:10 000 z krabic plen pro dospělé. Byla to krásná věc,
opravdu, dole byla široká pět stop a tyčila se nad uličkou
s kosmetickými potřebami, za základnu jí sloužily krabice plen pro těžkou
inkontinenci, vyhlídkovou terasu tvořily vložky pro lehký únik moči
a ikonickou věžičku pečlivě naskládané zkušební vzorky. Bylo to téměř
dokonalé, až na jeden důležitý detail.
„Použil jsi značku Neverleak,“
poznamenala Shelley a se zvednutým obočím skepticky hodnotila moji
zručnost. „Ale v akci máme Stay-Tite.“ Shelley pracovala v obchodě
jako vedoucí a její shrbená ramena a zarputilý výraz byly součástí
její uniformy, stejně jako modré polokošile, které jsme museli všichni nosit.
„Myslel jsem, že jste říkala Neverleak,“
namítl jsem, protože to opravdu říkala.
„Stay-Tite,“ trvala na svém
a lítostivě vrtěla hlavou, jako by ta moje věž byla zraněný dostihový kůň
a ona tím, kdo třímá v ruce pistoli s perleťovou rukojetí.
Nastalo krátké a trapné ticho, kdy nepřestávala vrtět hlavou a očima
přecházela ze mě na věž a zase zpátky. Hleděl jsem na ni nechápavě, jako
by mi vůbec nedocházelo, co chce tím potlačovaným hněvem naznačit.
„Aááách jo,“ řekl jsem nakonec. „Chcete
tím říct, že to mám předělat?“
„Jenom proto, že jsi použil Neverleak,“
opakovala.
„Žádnej problém. Hned se do toho
pustím.“ Špičkou předpisově černé tenisky jsem vykopnul ze základů budovy jednu
krabici. V okamžení se kolem nás začala v kaskádách sesypávat celá ta
velkolepá stavba, podlahou se rozlévala přílivová vlna vložek, krabice se
odrážely jako kulečníkové koule od nohou překvapených zákazníků a doskákaly
až k automatickým dveřím, které se otevřely a vpustily dovnitř závan
srpnového vedra.
Shelleyina tvář dostala barvu zralého
granátového jablka. Měla mě na místě vyhodit, ale věděl jsem, že takové štěstí
mě nikdy nepotká. Usiloval jsem o vyhazov z drogerie Smart Aid po
celé léto, ale ukázalo se, že je to skoro nemožné. Chodil jsem pozdě, a to
opakovaně a s těmi nejchatrnějšími výmluvami; naprosto nesprávně jsem
vracel drobné; dokonce jsem naschvál dával věci do špatných regálů, vody po
holení jsem naskládal mezi projímadla a antikoncepční prostředky mezi
dětské šampony. Nikdy jsem se zrovna nepředřel, a i když jsem se
snažil předstírat, jak hrozně jsem nešikovný, Shelley mě stále tvrdohlavě vedla
na výplatní listině.
Dovolte mi, abych své předešlé tvrzení
upřesnil: bylo téměř nemožné, aby ze Smart Aid vyhodili mě. Kterýkoliv jiný
zaměstnanec by letěl za mnohem menší prohřešek. Dostal jsem první lekci z
politiky. V Englewoodu, malém a ospalém městečku u pláže,
v němž jsem žil, byly tři obchody Smart Aid. V Sarasota County je
jich sedmadvacet, na Floridě sto patnáct a šíří se celou zemí jako nějaká
nevyléčitelná vyrážka. Důvodem, proč jsem nemohl dostat výpověď, bylo, že
všechny ty obchody patřily mým strýcům. Důvodem, proč jsem nemohl odejít, bylo,
že se stalo rodinnou tradicí, aby její členové nastoupili na své první místo
v životě právě tam. Veškeré snahy o sebezničení mi přinesly jen spor
se Shelley, který nebylo možné vyhrát, a hluboký a trvalý odpor ze
strany spolupracovníků – kteří, ruku na srdce, by mě stejně nenáviděli, protože
bez ohledu na to, kolik vystaveného zboží jsem shodil či kolik zákazníků
ošidil, jednoho dne zdědím slušnou porci téhle společnosti, a oni ne.
Nejspíš si říkáte, proč jsme tak pozdě začaly s měsíčním shrnutím, když náš blog Svět mezi řádky funguje již přes rok a bez nich. Ale my postupem času poznaly, že se začínají příspěvky opravdu kupit a podle některých čtenářů dokonce lidem i unikat. Což nás opravdu zamrzelo, protože prakticky přidáváme každý den nějaký ten článek a mají pro nás samozřejmě účel. 
Asi už většina z vás ví, že Wish vymyslela projekt Podporujeme české autory, ve kterém jsem ji podpořila. Jsme mile překvapeny, že je o něj takový zájem. Všiml si nás dokonce i pan Noska z rodinného nakladatelství Klika, který nás již doporučil několika českým autorům, čehož si nesmírně vážíme. Knihy, které jsme od tohoto nakladatelství měly možnost číst, byly vždy profesionálně zpracované. Krásná grafická úprava i vzhled. Je radost se do nich ponořit. Takže pokud toužíte vydat vlastní knihu, zkuste se obrátit na nakladatelství Klika, u kterého si kvalitou můžete být jistí. 
Máme radost, že vás můžeme přivítat u 2. soutěže projektu Sirotčinec slečny Peregrinové, který jsme vytvořily pro nakladatelství Jota v rámci vydání knihy Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti s filmovou obálkou!
Spolupráci s nakladatelstvím Baronet jsem začala díky knize Stínová královna, kterou jsem měla možnost recenzovat. Bylo to krásné dobrodružství plné fantazie. 
Vybrala jsem si je z velkého množství knih, které mě opravdu zajímaly a myslím, že výběr byl správný. Ačkoliv jsem dnes kontrolovala hodnocení na databáziknih a překvapilo mě, jak je jedna kniha hodnocená. Trochu vyděšená jsem se pustila do čtení (však víte, jak netrpělivá čtenářka jsem, co se týče úžasných knižních světů) a naprosto mě to pohltilo! Nečekala jsem, že až takhle, protože to vlastně není přímo můj žánr, ale za dnešek jsem stihla zhltnout skoro polovinu knihy a prostě... To je čtivo, které mi neskutečně dělá radost. Je plné malých indicií, díky kterým čtenář může tápat spolu s hlavní hrdinkou! A já takové knihy přímo zbožňuji. No, více vám řeknu v recenzi, ale zkrátka a dobře, vybrala jsem si správně. :o)
Rády bychom tímto poděkovaly všem, kteří s námi spolupracují, využívají všech možností, které nabízíme a nechávají se námi představit čtenářům. Děkujeme. 
