Zasloužíte si být odsouzeni, když pomáháte nepříteli?
Pokud by nepřítel hodlal napadnout město, ve kterém celý život žijete, jak byste se zachovali? Zůstali byste, nebo se rychle sbalili a utekli? Hlavní hrdina; finský dřevorubec Timo Vakanen má v této otázce naprosto jasno. Ve chvíli, kdy jeho zemi na konci listopadu 1939 neočekávaně napadne Sovětský svaz a v jeho rodném městě začne probíhat evakuace obyvatel, se rozhodne zůstat a jeho rozhodnutí nikdo a nic nemůže změnit.
Všichni ho považují za blázna, čehož on využívá a vlastně na to spoléhá. Chová se tak trochu jako finský Švejk, který u příchozích Rusů podněcuje myšlenku, že je jen hloupým dřevorubcem nepředstavujícím žádné nebezpečí. Právě naopak. Timo jim nabídne své služby a vnukne vidinu pravidelného dodávání dřeva, bez kterého v třeskutých finských mrazech nemají šanci přežít.
A tak se prostřednictvím tvrdé práce pro Rudou armádu dostává ke skupině ruských nevojáků, s nimiž se postupem času sblíží více, než by očekával, a to pouto přečká i různá odloučení. Daná situace smývá rozdíly v národnostech i v tom, na jaké straně barikády stojí a do popředí se dostávají zcela jiné věci. Podstatnější. Lidskost, přátelství a pomoc v obtížných chvílích.
Timo je obyčejný chlap, který si rozhodně nehraje na hrdinu. Nenechá se ovšem jen tak zastrašit a nehodlá utíkat ani za cenu toho, že se bude muset alespoň na oko postavit na znepřátelenou stranu a v těžkých podmínkách pro ni pracovat. Používá selský rozum a umí si poradit. Paradoxem je, že právě vedení skupiny ruských nevojáků a učení je, jak přežít, pomáhá přežít i jemu samotnému. A v tom důležitém, ve své podstatě jeho postava neprochází žádným vývojem, což se může zdát podivné, ale je to rozhodně plus. Vždy pomáhá tam, kde je třeba bez ohledu na to komu.
Na rozdíl od Ostrova a Bílého oceánu jsou Dřevaři psáni ich-formou a pohled třetí osoby je autorem zvolen až v závěrečných kapitolách, ve kterých se mimo jiné prvně dovídáme hrdinovo jméno. Díky první osobě se do děje rychle ponoříte. Styl nepůsobí tak odosobněně a stroze jako ve výše zmiňovaných knihách. I dlouhá souvětí, ve kterých Jacobsen tak rád sděluje plno často protichůdných informací, jsou ve stravitelnější formě. Ale to do jisté míry může být i překladem, který je odlišný od jeho zbývajících děl, jež v Česku vyšla. Pokud vás tedy tento autor láká, doporučila bych vám začít právě Dřevaři.
Jak už je o Jacobsena zvykem, není to žádný dramatik. Na pozadí skutečných událostí předkládá osudy obyčejných lidí zasažených válkou, v tomto případě buď vytrhnutých z jejich domovů, nebo o svůj domov bojujících. Ke všem událostem a situacím přistupuje s chladnou hlavou. Vypráví, nechává čtenáře zamýšlet se, ale nevydírá. Přestože zpracovává závažné téma, neútočí účelově na čtenářovy emoce a nesnaží se je z něj ždímat. Pro někoho to může být problém v neschopnosti dostatečně se vžít do hrdinů i popisovaného děje a prožít si ho.
Dřevaři nejsou stejně jako výše uváděné knihy četbou plnou zvratů a vyhrocených situací. Je to celkem podrobná sonda do každodenního přežívání a snaze zůstat alespoň v relativním bezpečí a dožít se dne, kdy bude šance na útěk... Autor ukazuje, že nic není černobílé. Konfrontuje nás s naším vlastním svědomím, podněcuje přemýšlet a diskutovat o tom, co je vina a kdo se jí ve skutečnosti dopustil. Kdo je ve skutečnosti nepřítel? Kdo si zaslouží odsoudit? Co všechno je morálně dovoleno, když chcete válku přežít? To se mi na knížce moc líbilo. Možná ve vás nezanechá silné emoce, ale budete nad ní přemýšlet ještě po jejím dočtení.
Jacobsen je autor, jehož knížky tak nějak jednoduše plynou, ať se děje zlé nebo dobré. Někoho to může nudit, někdo si to bude naopak užívat. Text prostupuje jistá stísněnost a konec se objeví z ničeho nic, aniž byste to čekali. Ne každý si k němu najde cestu. Myslím si ale, že pokud vás osloví, postupně si budete chtít přečíst všechny jeho knížky. Já se na tu zatím poslední, která byla do češtiny přeložena, určitě chystám.
Všichni ho považují za blázna, čehož on využívá a vlastně na to spoléhá. Chová se tak trochu jako finský Švejk, který u příchozích Rusů podněcuje myšlenku, že je jen hloupým dřevorubcem nepředstavujícím žádné nebezpečí. Právě naopak. Timo jim nabídne své služby a vnukne vidinu pravidelného dodávání dřeva, bez kterého v třeskutých finských mrazech nemají šanci přežít.
A tak se prostřednictvím tvrdé práce pro Rudou armádu dostává ke skupině ruských nevojáků, s nimiž se postupem času sblíží více, než by očekával, a to pouto přečká i různá odloučení. Daná situace smývá rozdíly v národnostech i v tom, na jaké straně barikády stojí a do popředí se dostávají zcela jiné věci. Podstatnější. Lidskost, přátelství a pomoc v obtížných chvílích.
Timo je obyčejný chlap, který si rozhodně nehraje na hrdinu. Nenechá se ovšem jen tak zastrašit a nehodlá utíkat ani za cenu toho, že se bude muset alespoň na oko postavit na znepřátelenou stranu a v těžkých podmínkách pro ni pracovat. Používá selský rozum a umí si poradit. Paradoxem je, že právě vedení skupiny ruských nevojáků a učení je, jak přežít, pomáhá přežít i jemu samotnému. A v tom důležitém, ve své podstatě jeho postava neprochází žádným vývojem, což se může zdát podivné, ale je to rozhodně plus. Vždy pomáhá tam, kde je třeba bez ohledu na to komu.
Na rozdíl od Ostrova a Bílého oceánu jsou Dřevaři psáni ich-formou a pohled třetí osoby je autorem zvolen až v závěrečných kapitolách, ve kterých se mimo jiné prvně dovídáme hrdinovo jméno. Díky první osobě se do děje rychle ponoříte. Styl nepůsobí tak odosobněně a stroze jako ve výše zmiňovaných knihách. I dlouhá souvětí, ve kterých Jacobsen tak rád sděluje plno často protichůdných informací, jsou ve stravitelnější formě. Ale to do jisté míry může být i překladem, který je odlišný od jeho zbývajících děl, jež v Česku vyšla. Pokud vás tedy tento autor láká, doporučila bych vám začít právě Dřevaři.
Jak už je o Jacobsena zvykem, není to žádný dramatik. Na pozadí skutečných událostí předkládá osudy obyčejných lidí zasažených válkou, v tomto případě buď vytrhnutých z jejich domovů, nebo o svůj domov bojujících. Ke všem událostem a situacím přistupuje s chladnou hlavou. Vypráví, nechává čtenáře zamýšlet se, ale nevydírá. Přestože zpracovává závažné téma, neútočí účelově na čtenářovy emoce a nesnaží se je z něj ždímat. Pro někoho to může být problém v neschopnosti dostatečně se vžít do hrdinů i popisovaného děje a prožít si ho.
Dřevaři nejsou stejně jako výše uváděné knihy četbou plnou zvratů a vyhrocených situací. Je to celkem podrobná sonda do každodenního přežívání a snaze zůstat alespoň v relativním bezpečí a dožít se dne, kdy bude šance na útěk... Autor ukazuje, že nic není černobílé. Konfrontuje nás s naším vlastním svědomím, podněcuje přemýšlet a diskutovat o tom, co je vina a kdo se jí ve skutečnosti dopustil. Kdo je ve skutečnosti nepřítel? Kdo si zaslouží odsoudit? Co všechno je morálně dovoleno, když chcete válku přežít? To se mi na knížce moc líbilo. Možná ve vás nezanechá silné emoce, ale budete nad ní přemýšlet ještě po jejím dočtení.
Jacobsen je autor, jehož knížky tak nějak jednoduše plynou, ať se děje zlé nebo dobré. Někoho to může nudit, někdo si to bude naopak užívat. Text prostupuje jistá stísněnost a konec se objeví z ničeho nic, aniž byste to čekali. Ne každý si k němu najde cestu. Myslím si ale, že pokud vás osloví, postupně si budete chtít přečíst všechny jeho knížky. Já se na tu zatím poslední, která byla do češtiny přeložena, určitě chystám.
Anotace:
Třicátého listopadu 1939 napadla Rudá armáda bez varování neutrální Finsko. V třeskuté zimě se rozpoutaly boje, které do historie vešly pod označením "zimní válka". Jedním z klíčových dějišť bylo strategicky položené městečko Suomussalmi, které se Finové v rámci taktiky spálené země rozhodli evakuovat, zničit a nastražit příchozím rudoarmějcům jako past.
Tvrdohlavý dřevorubec Timo Vatanen ale ze Suomussalmi odejít odmítne. Žil zde celý život a nikam se stěhovat nehodlá. Raději zůstane a okupaci přečká. Bez komunikace s okupanty se to ale neobejde. Rudoarmějci potřebují dřevo a on jim ho má spolu s několika přivlečenými ruskými nevojáky v nepředstavitelném mraze a za nelidských podmínek dodávat. Odvedená práce i vzniklá přátelství však dostávají zcela jiný rozměr, když je Rudá armáda na čas poražena a do Suomussalmi se vracejí původní obyvatelé.
Na historickém půdorysu se Roy Jacobsen věnuje univerzálním tématům, jako je úcta k člověku, osobní čest, přátelství, ale i kolaborace či kolektivní vina. Ve středu jeho pozornosti stojí neheroický hrdina, obyčejný člověk, který se hrdinou stává bez vlastního přičinění. O to zásadnější dilemata mu však nová role přináší.
Roy Jacobsen: Dřevaři
Název originálu: Hoggerne
Nakladatelství: Pistorius & Olšanská
Rok vydání: 2010
Počet stran: 144
Vazba: vázaná s přebalem
Žádné komentáře:
Okomentovat