Cesta ke štěstí

ŠŤASTNÁ KNIHA


Citáty, které vás možná jen pobaví a možná vás přimějí se na chvíli zastavit a popřemýšlet o vlastním životě, o vlastním štěstí. :)

 http://img.databazeknih.cz/images_books/17_/174761/mid_stastna-kniha-174761.jpg

Úryvek

Recenze





„Všechny ty momenty, které se snažím jenom nějak odfláknutě přežít, abych se dočkala něčeho zajímavějšího a důležitějšího, jsou ve skutečnosti kousky mého života. Dohromady dávají spoustu hodin týdně. Nechci tak velký kus svého života trávit s pocitem - už abych to měla za sebou.“


„Chtěla bych, aby můj život zůstal takový, jaký je, jenom bych ho chtěla mít tak nějak víc ráda. Naučit se obyčejné okamžiky všedního dne prožívat, a ne je chtít mít už za sebou.“



„Pořádek - ať už si pod tím představujeme cokoliv - nezavládne v našich příbytcích nikdy. Je to stejně abstraktní pojem jako rovnoběžky, sbíhající se v nekonečnu. "Pořádek" je platonský ideál, který ve své dokonalosti existuje pouze v hlavě uklízejícího. Každodenní realitou našeho života je bordel. Možná je na čas, abychom se ho naučili mít rádi.“


„Rodiče zažívají pozitivní emoce méně často než jejich bezdětní vrstevníci. A naopak častěji se musí potýkat s emocemi negativními. Je to velmi překvapivé zjištění, protože v naší kultuře je zvykem věřit, že děti jsou klíčem ke šťastnému životu.“


„Nejistota, neznámo a vybočení ze zajeté rutiny jsou nezbytnou ingrediencí naplněného života. Nové aktivity s nejistým výsledkem dělají lidi šťastnějšími než zavedená rutina.“


„Je důležité naučit se říkat "ne", aby vás vaši bližní nezneužívali a nepřehazovali na vás protivné úkoly. Ale stejně důležité je naučit se říkat i "ano". "Ano" na věci, do kterých se člověku možná úplně nechce, ale nechají nás nahlédnout za hranice důvěrně známého světa.“


„Existují dva druhy úsměvu. Pravý a falešný. Liší se tím, jaké svaly při úsměvu zapojují. Při hraném úsměvu - to je ten, kdy se lidé usmívají "jenom pusou" - pracuje pouze velký lícní sval, který nadzvedává ústní koutky. Zatímco při opravdovém je ve hře také oční kruhový sval, který dělá ty známé vrásečky kolem očí. Tomu druhému se říká Duchennův úsměv podle francouzského neurologa, který ho poprvé popsal, a prý se nedá zahrát, protože ho vyloudíme, jedině když zažíváme pozitivní emoce díky přísunu dopaminu do mozku. A prý to funguje i opačně. Jakýkoliv úsměv - i ten ze začátku trochu našvindlovaný - náš mozek zaznamená a snadno se nechá přesvědčit, že když se usmíváme, tak asi máme proč. A začne vyrábět dopamin, jeden z hormonů štěstí. A tím způsobí příliv pozitivních emocí. Takže i úsměv, do kterého se zkraje trochu tlačíme, nám může zlepšit náladu, a vykouzlit tím v důsledku úsměv opravdový. Říká se tomu facial feedback, obličejová zpětná vazba.“


„Přijmout lichotku je svým způsobem umění. Člověk potřebuje určitou dávku sebedůvěry, aby v odpověď na pochvalu nezadrmolil něco rádoby skromného. Hodně lidí považuje téměř za svou morální povinnost kompliment něčím umenšit nebo zneutralizovat. Autorům lichotek tím ovšem způsobujeme malé, ale protivné zklamání, asi jako kdybychom jejich dárek, kterým kompliment je, nerozbalený hodili do koše. Ať komplimentu věříte, nebo nevěříte, usmějte se a řekněte prostě: "Děkuju." To stačí.“


„Kdo chce být "hodný", může začít už ode dneška, ale nejspíš záhy zjistí, že to chce víc úsilí, než se na první pohled zdá.“


„Od té doby, co mám děti, se pro mě spánek namísto sexu stal tou nedostupnou, vysněnou věcí, o které fantazíruju a nikdy jí nemám dost.“


„Já osobně mám díky šlofíku stejný pocit, jako bych snědla kousek čokoládového dortu. Vlastně lepší. Protože  co může být lepšího než cítit se jako po snězení čokoládového dortu a přitom vědět, že ten dort jste zatím nesnědli a pořád ještě na vás někde čeká?


„Spát v posteli s dětmi je zhruba stejně pohodlné jako spát v parku na lavičce. A přece ten pocit útulnosti a bezpečí, který v mé posteli hledají, zároveň dávají i ony mně."


„O "ženských zbraních" jsem toho hodně slyšela, ale nikdy jsem žádnou neviděla na vlastní oči. Prý existují. Já ale pořád chodím neozbrojená. Osobně jsem nikdy nepřišla na to, jak ženské zbraně vypadají, z jakého muničního skladu se fasují a jak se s nimi zachází."


„Věci, které se ke mně vůbec nehodí, mi občas - i když jen velmi zřídka - pomáhají objevovat kousky sebe sama, o kterých jsem ani nevěděla, že je mám."


„Nejjistější způsob, jak něco nestihnout, je mít na to spoustu času."


„Prokrastinace - je hezké, že neschopnost křížená s leností má svůj odborný název, který zní skoro jako lékařská diagnóza."


„Zjistila jsem, že mezi prokrastinací a čistokrevným lenošením je jeden podstatný rozdíl. Opravdová, nefalšovaná zahálka je totiž svým způsobem radost. Kdežto prokrastinaci, tedy lenošení získané odkládáním povinností, si nijak neužívám, nemám z něj žádné bezstarostné potěšení. Odkládání povinností a úzkost jsou spolu jedna ruka. Prokrastinace je zkrátka neřest, která mi nepřináší žádnou radost."


„Vyzkoušela jsem celou spoustu rad, jak s prokrastinací bojovat. A zjistila jsem, že mají jednu chybu: počítají s vaší vlastní pevnou vůlí. Tedy přesně s tou vlastností, které se člověku tonoucí v bažině prokrastinace akutně nedostává. Přišla jsem na tom, že jediný způsob, jak se prokrastinaci doopravdy vyhnout, je pevnou vůli z toho jednoduše vynechat. Podle mých  osobních zkušeností lze prokrastinaci obejít jedině tak, že na ni prostě vůbec nemám čas."


„Propást věci, které máme přímo u nosu a které jsou k dispozici na zdánlivě neomezeně dlouhou dobu, je pozoruhodně snadné. "Můžu to udělat kdykoliv" je past, do které spadnu vždycky, když mám pocit, že je na něco spousta času. Termíny a "deadliny" nám mohou být prospěšné i ve volném čase. Je-li něco dostupné jen krátkou dobu, je mnohem větší šance, že se toho skutečně zúčastníme, než je-li to dostupné stále."



„Myslím, že vymýšlení vlastních svátků, večírků a tradic je ten nejpříjemnější způsob, jak přelstít prokrastinaci a nenechat si zážitky protéct mezi prsty."


„Přemýšlejte víc o tom, jak chcete žít, než co si chcete koupit. Kdybych měla tolik nápadů, kolik si na ně kupuju notýsků, nejspíš už bych za ně dostala nobelovku v několika různých oborech..."


„Mít na vybranou ze spousty možností znamená, že si možná nevyberete vůbec nic."



„Lidé prý skutečně mají radost z dárků, o které si bez okolků řekli, než z překvapení, k nimž dárci dospěli rádoby empatickým vcítěním do osoby obdarovaného a dlouhým bloumáním po obchodech. Zatímco dárci považují zakoupení dárku podle seznamu za z nouze ctnost, když člověk nepřijde na nic lepšího, obdarovaní to oceňují víc než jakoukoli kreativitu."


„Největší překvapení na téma štěstí a peníze jsem zažila ve chvíli, kdy jsem neměla skoro žádné. Život bez peněz byl neuvěřitelně zábavný a svým způsobem osvobozující. Vědci tvrdí, že čím jsme bohatší nebo čím víc o bohatství přemýšlíme, tím méně si dokážeme doopravdy vychutnat každodenní drobnosti."


„Každé hezké počasí, když už bylo, se muselo využít. Dodnes, když za oknem vidím modrou oblohu, mám pocit, že to je něco jako úkol. Jako bych tomu slunečnímu dnu něco dlužila za to, že se tak snaží. Zůstat za takového dne doma je potěšení, které si nedokážu dopřát bez výčitek svědomí. Právě proto mám tak ráda podmračené a deštivé letní dny. Jsou tak osvobozující! Když letní počasí neplní plán, nemusím ho plnit ani já. Můžu si dělat, co chci. Můžu jít taky ven. Ale nemusím! A to je na tom úplně nejlepší."



„Těšit se na prázdniny je ještě lepší, než je mít. Jako dívat se na čerstvě upečený a nazdobený dort, který jste ještě nenakrojili a neubyl vám z něj ani kousek."



„Díky sněhu jsem šťastnější, i když mi po praktické stránce způsobuje samé komplikace Sníh v Praze mi dělá bezdůvodnou, iracionální, dětinskou, skoro záškodnickou radost. Pod sněhem je všechno hezčí. Sníh, který nám narušuje plány, zdržuje nás, působí nám nepohodlí a občas nás i malinko ohrožuje, je pro mě známka toho, že svět je pořád opravdový. Ne tak snadno kontrolovatelný, ne tak úplně předvídatelný. Znamená to, že nám pořád aspoň trošičku vládnou živly. Pořád je tu prostor pro dobrodružství."


„Vím, že existují lidé, kterým se stává, že se zapomenou najíst. Slýchám to od nich, ale připadají mi jako z jiné galaxie. Jak se dá zapomenout na jídlo? Já na něj myslím skoro pořád. Zapomenout se najíst mi připadá podobné, jako bych zapomněla mrkat."


„Jediným lékem na ostych z ostatních lidí jsou ostatní lidé. A trvalé utužování."


„Většina lidí si o sobě myslí, že nejsou jako většina lidí."


„V jakémkoliv stadiu života si myslíme, že odteď už své názory a postoje vůbec nezměníme. A za deset let se usmíváme, jak jsme tenkrát mohli být tak naivní. Neuvědomujeme si ovšem, že naše budoucí já se bude se stejným soucitným úsměvem ohlížet za tím současným."



„Vyšší věk mě osvobodil od povinnosti být neustále cool a hlídat se, abych nebyla trapná."


„Schopnost udržet si zvědavost je jedním ze zaručených receptů proti duševnímu stárnutí."


„Ze zážitků, které mají brzy skončit, si toho odnášíme víc než z těch, které se dají kdykoliv zopakovat. Možná proto se dnes a denně dobrovolně vystavujeme větším či menším citovým zraněním."


„Čas na dovolené se podivuhodně rozpíná a zároveň smršťuje. Nejspíš proto, že o prázdninách jsem víc než jindy schopná brát zážitky, jak přicházejí, žít přítomným okamžikem, naplno vnímat to, co je teď a tady, a nestarat se o to, co bylo (bude), někde jinde někdy jindy."


„Od jisté doby beru foťák do ruky jen občas, protože si říkám, že snaha zaznamenat svůj zážitek nestojí za to, abych se připravila o zážitek samotný. Nechci se na to všechno koukat jen skrze displej svého fotoaparátu nebo telefonu. Nechci mít v počítači několik gigabytů paměti... a v hlavě žádné opravdové vzpomínky."


„Dnešek není horší než zítřek. A žádná věc není příliš dobrá na to, abyste ji nemohli používat právě teď."


„Mám ráda malé každodenní rutiny. Jsou tak bezpečné a uklidňující. Na druhou stranu mě zaběhnutá rutinu baví i proto, že ji můžu občas porušit."


„Kolik chvil promarním tím, že žiju stále s pohledem upřeným někam jinam, než kde právě jsem. Dnešek beru jako přípravu na zítřek. Jako by to, co je teď, bylo jenom nanečisto. A přitom si nevšimnu, že právě teď mě míjí to důležité."


„Asi nejsem jediná, kdo má neustále sklon představovat si, že po dosažení vytyčeného cíle začne úplně jiný a lepší život. Cíle jsou sice důležité, jenže já už nechci žít s tím, že štěstí čeká až za protrženou cílovou páskou. Zjistila jsem, že nemá smysl odkládat své štěstí na jindy. Nikdy nenastanou ideální podmínky, rozhodně ne všechny najednou. Ale to neznamená, že si nemůžu dovolit být šťastná už teď. Jaksi bez dovolení. Třebas jenom na chvíli a provizorně. I když všechno není správné a splněné přesně tak, jak bych si představovala. Protože jediný okamžik, kdy můžeme být doopravdy šťastní, je právě teď a tady."


Žádné komentáře:

Okomentovat


Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.